Teambuilding říjen 2004

Zobraz fotoalbum...    Zpět...

V říjnu 2004 se konal jeden z dalších Teambuildingů, tentokrát v Krkonoších. Ubytovaní jsme byli v jednom skvělém hotelu ve Špindlu. Musím uznat, že to byl asi nejlepší teambuilding...

Byl skvělý denní program, i když počasí nebylo zrovna ideální... Byla trochu zima, sem tam mrholilo a občas i malinko sprchlo... Postupně jsme se po skupinách vystřídali na 4 atrakcích.

Nejprve jsme se dopravili na koloběžkách k lanovce, vyjeli nahoru na horu a pak postupně dlouhý a sem tam nebezpečný kopec sjížděli. Asi nikdo nečekal, že to bude stát i nějaké ty síly...

Pak následovalo testování multikár. Byli to skvělé stroje. Rychlost občas dosahovala 60 km/h a byl to opravdu hukot. Dojeli jsme s nimi na místní bobovou dráhu, tam jsme si dráhu projeli na sáňkách s kolečkama, a pak zase nasedli na multikáry. Ta jízda byla opravdu skvělá. Jen trochu z řízení bolely ruce...

Poté přišel vhod dobrý oběd. A následovaly odpolední atrakce. A vzhledem k tomu, že nemám rád střední výšky (zajímavé je, že letadlo mi nevadí), tak jsem na odpoledne koukal trochu s obavou...

Nejprve přišel na řadu seskok z 18 metrové houpačky. To je asi jako 6 patro. To na mě bylo opravdu moc. Moc jsem chtěl překonat ten strach, ale opravdu jsem se bál. Nakonec jsem si řekl, že takovou příležitost už třeba nebudu mít a šel jsem do toho. Navlékli na mě horolezecké popruhy, zezadu připli naviják a už mě pomaličku táhli do 18 metrové výšky. Když jsem byl tak v deseti metrech, řikal jsem si, k čemu že jsem se to odhodlal. A když mě vytáhli do těch 18 metrů, řikal jsem si, že to asi nepřežiju. Pán, který zezadu odepínal naviják a tím zahajoval seskok, se mě nahoře zeptal, jak se cítím. No nic hezkého jsem mu asi neřekl... Tři, dva, jedna, Go... a už jsem letěl... Strmý pád ze šestého patra není zrovna asi moje hobby... Nad zemí se přímý pád změnil v to, co známe v dětství z houpačky... Ale radši si příště vlezu na dětskou houpačku a né na takovou, co měří 18 metrů...:-) Ale přežil jsem to a byl jsem moc rád, že jsem překonal strach a šel do toho...

Po seskoku jsme jeli k místní přehradě. Zde se měly konat dvě věci. Nejprve na závěsném háků přejet po laně údolí vedle přehrady. Myslel jsem, že to bude jednoduché, ale musim přiznat, že tu strach byl. Lano bylo v některých částech asi 30 metrů nad zemí... Oblékl jsem se do postroje, zavěsil se a po chvilce váhání odrazil. Výška to na mě byla opravdu velká... Měl jsem dobrý pocit, že jsem zvládl i tohle. Poslední "disciplínu" jsem však už nedokončil... Jednalo se o slanění přehrady. Kolegové mě dost hecovali a nakonec jsem se skoro nechal ukecat... Oblékl jsem postroj a chtěl to zkusit... Asistent říkal, že nejhorší je přelézt zábradlí přehrady. To jsem zvládl a všichni řikali, že to nejhorší mám za sebou, že teď už je to hračka. Bohužel jsem se podíval dolů a rozmyslel si to...:-) Zase jsem pracně přelezl zábradlí zpátky a vzdal to. Ale aspoň vím, jaké je stát "na druhé straně" :-)

Celý den byl naprosto skvělý. Sice mě trochu mrzí to slanění, možná bych to chtěl ještě zkusit, ale na druhou stranu jsem moc rád, že zbylé věci jsem zvládl a že jsem se překonal a odhodlal se k seskoku z houpačky a k přejezdu na laně nad úolím...:-) Samozřejmě probíhala i večerní zábava, ale to je klasika...:-)


vyhled z hotelu

vyhled z hotelu

Spindleruv mlyn

bobova draha

jdeme na kolobezky

foto do obcanky

jdeme na motokary

jdeme na motokary

tak s timhle pojedem

posledni instrukce

posledni instrukce

posledni instrukce

jedem!

jedem!

houpacka

houpacka

seskok z houpacky

seskok z houpacky

seskok z houpacky

seskok z houpacky

na lane pres udoli

na lane pres udoli

na lane pres udoli

na lane pres udoli

na lane pres udoli

na lane pres udoli

na lane pres udoli

slanovani prehrady

slanovani prehrady

ze bych to zkusil

slanovani prehrady

slanovani prehrady