11. den, Káhira, prohlídka města, místní bazar, citadela

Zobraz fotoalbum...    Zpět...

Na 11 den bylo možné zakoupit výlet po Káhiře od cestovky. Den předem jsme se dlouho rozmýšleli, ale nakonec jsme se rozhodli prohlédnut si Káhiru sami. Přesto že jsme cítili při rozhodování trochu nebezpečí, byla to nakonec dobrá volba a o dost lepší zážitek.

Chtěli jsme se podívat do centra dvacetimilionového města, navštívit citadelu, zde pak nejznámější mešitu Muhammada Aliho a podívat se na místní bazar. A samozřejmě nasát trochu místní atmosféry.

Hned dopoledne jsme vyrazili od hotelu hotelovým busem, který nás dovezl přímo do centra, před Egyptské muzeum. Odtud jsme chtěli dorazit uličkama na místní bazar, jen tak se porozhlédnout. Jeden z místních nás trošku nasměroval a pomohl nám přejít rušnou silnici. Ještě dlouho jsme přemýšleli, jestli nám opravdu jen pomohl, nebo zda se nás snažil navést do obchodu nějakého svého kamaráda. Ať tak nebo tak, nakonec jsme skončili v obchodě s papyrusem a parfémy. Papyrus už jsme měli, ten jsme odmítli, parfémy jsme si nakonec každý koupili. Docela příjemně voněly, flakónky vypadaly moc hezky a cena také nakonec nebyla tak závratná...:)

Z obchodu jsme vyrazili dál směr bazar. Orientace podle mapky byla dost složitá, arabsky popsané názvy ulic jsme přelouskat nedokázali. Všude spousta lidí, aut, troubení, povyk, svolávání lidí do mešit, sem tam nějaký ten zápach, hodně lidí po nás koukalo - přece jen se od arabů asi trochu lišíme...:) Prošli a přešli jsme několik ulic (u některých rušnějších to byl opravdu spíš sport než přecházení silnice) a objevili se na začátku velkého bazaru. Nejednalo se o neznámější bazar . Co jsme slyšeli, ten je spíš určen pro turisty, my se chtěli podívat na opravdu místní bazar. Zpočátku jsme se i trochu báli. Jednalo se o úzkou ulici, po obou stranách obchůdky nebo spíš stánky, všude strašná spousta lidí a už jsme věděli, jak místní kvůli penězům a snaze něco prodat dokážou být nepříjemní a vlezlí. Ale už jsme se přece jen uměli trošku bránit...:) Zboží se tu nabízelo opravdu všelijaké, od tkanin, záclon, koberců přes nádobí, kuchyňské potřeby, koření, oblečení, boty po různé výrobky dovezené z Číny nebo Vietnamu... Některé výrobky byly na jednu stranu opravdu krásné, na druhé straně se našlo spousta zboží (a možná ho i byla většina), které by se hodilo spíš do vetešnictví... Nás zaujal krámek s kořením, samozřejmostí bylo to, že jsme dostali čaj Karkade. Mladý kluk zde prodával nespočet druhů koření. My jsme koupily celý červený a zelený pepř, chilly papriky, směs egyptského koření a samozřejmě čaj Karkade. Jednalo se o Egyptský, který prý byl nejlepší. Ještě měl levnější ze Súdánu, ale ten prý není tak dobrý. No nezbývalo než věřit... Projít celý bazar trvalo opravdu dlouho, tuším, že jsme ho procházeli 2-3 hodiny. Ke konci bazaru byly obchody s masem a rybami, pohled občas nebyl zrovna příjemný... Živé a možná už i polomrtvé ryby lapali na hladině lavoru po dechu, zbylé sebou házeli na ledu... Po zvířžecím mase poletovali hejna much... Všude smrad z krve či masa... No nakonec jsme překonali i tuto část a konečně vylezli z tohoto bazaru.

Následovala cesta uličkama ke Káhirské citadele. Netrvalo dlouho a byli jsme u zdí pevnosti, museli jsme však celou pevnost obějít, než jsme se dostali ke vchodu. Citadelu navštěvuje krom turistů i spousta dětí se školami. Páni učitelé si zjednávali pořádek většinou bambusovými rákoskami...

Jedná se o krásný kkomplex se spoustou měšit a z jedné strany s krásným výhledem na Káhiru. Našli jsme vchod do mešity Muhammada Aliho, sundali boty, zahalili odkryté části těla a šli se podívat dovnitř. v alabastrové mešitě (říká se jí tak podle mnoha alabastrových částí v měšitě) zrovna příjemný vzduch nebyl. Všichni bosí, spocené nohy, vedro...:) Stěny mešity byly obloženy egyptským alabastrem, strop byl překrásně vyzdobený, a to i zlatem. Mešita uvnitř vypadala krásně a připadala mi až moc velká...

Poté jsme šli ke zdem, odkud byla překrásná vyhlídka na Káhiru. Bylo vidět opravdu hodně daleko a pohled to byl překrásný. Až by člověk zůstal koukat třeba hodinu...

Cestu zpátky k egyptskému muzeu už jsme neabsolvovali pěšky, za pár peněz jsme naskočili do místního luxusního taxíku. Jednalo se o zhruba 40 let starý model Peugeotu, kterému místo většiny budíků koukaly z palubky jen dráty. Sedačky byly luxusně kožené, v tomhle vedru to bylo fakt skvělé :) Ale lepší než jít takovou dálku pěšky... Od Egyptského muzea jsme kousek došli pěšky na parkoviště, odkud měl jet hotelový bus. Mezi tím jsme se stihli ještě vyfotit s několika místními "dětmi". Na hotelu jsme si dali chutnou večeři, ohlásili se průvodkyni, že jsme vše bez újmy přežili a večer šli spát...


Kahira-Nas hotel

Kahira-Tana pred hotelem

Kahira-Tana pred hotelem

Kahira-Ja ve meste

Kahira-Provoz ve meste

Kahira-Mistni trziste

Kahira-Tana s prodejcem na trzisti

Kahira-Mesita

Kahira-Mesita

Kahira-Pred mesitou

Kahira-Mesita

Kahira-Cesta k mesite

Kahira-Mesita

Kahira-Vyhled z na Kahiru

Kahira-Vyhled z na Kahiru

Kahira-Vyhled z na Kahiru

Kahira-Vyhled z na Kahiru

Kahira-Vyhled z na Kahiru

Kahira-U Kahirske citadely

Kahira-Tana u Kahirske citadely

Kahira-V mesite

Kahira-V mesite

Kahira-V mesite

Kahira-V mesite

Kahira-V mesite

Kahira-V mesite

Kahira-V mesite

Kahira-Pred vyhlidkou na Kahiru

Kahira-Ja pred vyhlidkou na Kahiru

Kahira-Ja pred vyhlidkou na Kahiru

Kahira-Tana pred vyhlidkou na Kahiru

Kahira-Tana pred vyhlidkou na Kahiru

Kahira-Ja pred KFC

Kahira-Na autobusovem nadrazi

Kahira-S mistnimi na autobusovem nadrazi

Kahira-Tana s mistnimi na autobusovem nadrazi

Kahira-Tana s mistnimi na autobusovem nadrazi

Kahira-Tana s mistnimi na autobusovem nadrazi

Kahira-Zastavka autobusu

Tanker