3. den, let Taipei (Taiwan) - Ho-Chi-Minovo město (Vietnam), první den v Asii

Zobraz fotoalbum...    Zpět...

10.3.2008, pondělí, let Taipei (Taiwan) - Ho-Chi-Minovo město (Vietnam), první den v Asii

Po osmé hodině ranní konečně dosedáme na zem. Čeká nás asi hodinka a půl pauza a pak absolvování už "jen" tříhodinového letu z Taipeie do cíle cesty, Saigonu (Ho-Chiminova města, Vietnamci mu neřeknou jinak, než Saigon, takže mu tak budu říkat i já :-)).

Zhruba v jednu hodinu po poledni jsme na místě. Na celní kontrole krom pasů a víz ukazujeme vyplněnou průkazku, kterou budeme muset u sebe nosit celou dobu pobytu, a po pár chvilkách se nacházíme v letištní hale. Vyměňujeme pár místních peněz (Dongů) a už přes skla haly vidíme venku ohromnou spoustu lidí, kteří se od Evropanů liší nejen očima, ale i výškou :-)

Venku nás uvítá ohromné vedro a spousta otravných taxikářů. Hotel vybíráme na lavičce z Lonely planet (odteď LP), Zuzka se převléká do kraťasů (dělám jí clonu, aby ji místní neokukovali) a začínáme vybírat taxikáře. A vůbec poprvé v Asii smlouvat o ceně. Nebereme hned prvního, samozřejmě na nás zkoušejí nesmyslné ceny (začínají kolem 25 dolarů). Žádný nechce jít pod 15, nakonec jednoho usmlouváme na 11 (což je stejně hodně, ale v tuhle chvíli nemáme už náladu to dál řešit). Vyrážíme z letiště směrem do největšího Vietnamského města Saigonu. V autě je pekelné vedro, začínám litovat, že jsem se z jeans také nepřevléknul do kraťasů...

Pověsti o provozu nelhaly. Všude strašná spousta motorek, troubení, miliardy lidí na ulicích a chodnících... Zhruba za půl hodinky jsme v požadované ulici, nahodíme na záda baťohy a začnem hledat hotel. Je to zajímavý pocit, ocitáme se najednou v úplně jiném světě, všude mraky menších lidí, s divnýma očima, humorným jazykem, ženské zpravidla s rákosovým kloboukem na hlavě, k tomu strašné vedro a vlhko jak v prádelně. Tím vším se prolínají zajímavé vůně a pachy, tvořené neskutečným počtem druhů jídel připravovaných na ulicích, výfuků motorek, odpadkových košů, vonných tyčinek a koneckonců i místních lidí, všude neuvěřitelné spletence drátů (zde není elektřina vedena v zemi)... Co je tohle za svět? Pronajímáme si pokoj pro tři a domlouváme se, že po sprše si odpočinem a ještě dneska vyrazíme do města.

Po odpočinku se Vydáváme směrem přes náměstí k nedaleké řece. Poprvé nás začínají přemlouvat taxikáři (tady se taxikem zpravidla myslí frajer, co vozí lidi na motorce), místní pouliční obchodníci nám nabízejí milion nesmyslů od zapalovačů přes brýle, marihuanu až po ananas. Bylo to trochu otravné a zatím nezvyklé. Na druhou stranu mi to nepřijde až tak nepříjemné, jako třeba kdysi v Egyptě, stačí říct "NO", usmát se a dají pokoj :-). Po pár minutách nás čeká první hororový příběh, přejít místní ulici. Ty brázdí čoudící a troubící davy motorek, sem tam sice nějaký semafor, ale naprosto zbytečně, normální je zde jezdit na červenou... Musím přiznat, že napoprvé se fakt bojím takovouhle silnici přejít, teda myslím, že nejsem sám. Asi po pěti minutách nečinného pozorování provozu se odhodláme a bez újmy na zdraví se nám povede silnici přejít. Při pomyšlení, že tohle budeme absolvovat dost často, mi není úplně nejlíp... Časem to však člověk vychytá, hlavní a nejdůležitější zásada je se při přecházení nezastavovat, oni se (snad) nějak vyhnou.

Dorazíme jsme k řece, kde si u památníku daváme chvilku pauzu. To aby jsme vstřebali pro nás tak neobvyklé věci, prostředí, lidi, jejich chování. Koukáme přitom na pani s kloboučkem, co na kocábce brázdí řeku a vyndavá z ní plastové lahve. Nejspíš je někde vykupují a přivydělává si tak...

Dalším cílem naší cesty je restaurace doporučená v LP. Cestou už jsme si trochu zvykli na spousty lidí, motorek, zdejší úplně jiné klima, dokonce už celkem v pohodě přecházíme místní, pro nás nebezpečné, silnice. Našli jsme ji. Jídelní lístek tu mají i v angličtině. Na výběr je neuvěřitelná spousta jídel, polovinu z angličtiny ani nedokážu přeložit (což je možná i lepší). Od klasického masa kuřecího, hovězího, vepřového a ryb přes maso krokodýlí, žabí a konče grilovanými potkany. Stále spekulujem, co že to nosí napíchnuté na dvou špejlích, pokládají na gril a prodávají i kolemjdoucím, ale zcela jistě to potkani jsou. No, napoprvé si radši dávám klasiku, naložené hovězí se zeleninkou (a samozřejmě místní rýží), k tomu všemu každý dostáváme miniaturní gril a postupně si nařezané masíčko grilujeme. Je to naprostá mňamka. Jen absolvovat celý tento proces bez příboru je dost náročné, obzvlášť, když člověk jí hůlkama poprvé. Pár kusů masa tak končí uvnitř grilu, ale co se dá dělat. Při jídle, to už se stmívá, si všímáme další, pro nás nezvyklé věci. Po všech stěnách běhají za světlem spousty ještěrek... Ochutnávám tu poprvé i místní pivo, zpočátku trochu s obavou. Obavy však byly liché, pivo je naprosto vynikající a v místním vedru osvěžující. Jen se musí pít s mírou, je o dost silnější než pivo české.

Posilněni výborným jídlem a pivem otáčíme kurz směrem k hotelu. Cestou se zastavujeme u osvícené pošty, to už je úplná tma. Tady vidíme poprvé běhat po silnici potkany, ale teď už vím, že na všechny nezvyklé věci si časem určitě zvyknu.

Náročný den zakončujeme v místní hospůdce. Poprvé sedíme u plastového, strašně nízkého stolku a ještě nižších židličkách. Jak se na tomhle sakra dá sedět?! Zuzka si s námi dá jednu skleničku bílého a utíká na kutě, my s Alešem spolknem 5 malých piv. Pobaví nás záchůdek, kam vidí všichni hosté a který tvoří jen úzké korýtko, které odtéká neznámo kam :-). V protější hospodě přes ulici sledujem s úsměvem obtloustlého turistu, tipujem ho na Němce. Venku rozjíždí akci s místní, podle všeho prodejnou, dívkou. Nás obsluhuje nádherná prsatá servírka v červených krátkých šatech, Hoa, strašně se diví a asi pětkrát děkuje, když jí necháváme v přepočtu deset korun dýžko...

Po tak náročném dni se úplně nádherně usíná...


Saigon-provoz

Saigon-provoz

Saigon-provoz

Saigon-provoz

Saigon-provoz

Saigon-odpoledni siesta

Saigon-dama sbira v rece plastove lahve

Saigon-u reky Saigon

Saigon-u reky Saigon

Saigon-mistni se koupou v rece

Saigon-u pomniku

Saigon-jesterka na zdi restaurace

Saigon-posta

Saigon-v restauraci