4. den, prohlídka Saigonu
11.3.2008, úterý, prohlídka Saigonu
Spánek byl dlouhý, přece jen takovou dobu na cestě a navíc sedmihodinový časový posun nezažívá člověk každý den. Vstříc krásám Saigonu tak vyrážíme až kolem druhé hodiny odpoledne.
Prvním cílem musí být nějaká restaurace, docela dlouhou dobu jsme nejedli. Než se k ní ale dostanem, procházíme poprvé Asijskou tržnicí. Všude spousta věcí, oblečením počínaje, přes elektroniku, hodinky, potraviny a drogerií konče. Zuzka hned poprvé zkouší svojí schopnost smlouvání a fešný pásek kupuje místo za původních v přepočtu 80 Kč za usmlouvaných 45. Dobrá koupě :-).
V restauraci si objednávám rýži s vepřovým masem, jídlo je naprosto vynikající. To ještě netuším, že lahodně bude chutnat jídlo po celou dobu dovolené. Poprvé také zkouším ostrost místních papriček. Čekal jsem hodně, ale tolik opravdu ne. Tohle se dá jíst?! Musí se dávat opravdu jen malinké množství, ne nadarmo se servírují v samostatné mističce a nakrájené na malinké kousky. K jídlu dávají i zabalený navlhčený hadrový ubrousek, je příjemné, zejména po požití feferonek, si jím otřít zplavený obličej a po jídle i ruce. Při placení zkoumáme, co znamená položka na lístku, v přepočtu 1 Kč. Je to právě za tento ubrousek.
Po dobrém obědě se projdeme městem. Bereme to kolem pošty a vstupujeme do Muzea města Saigon. Během dvou hodin se tu dozvíme spoustu věcí z historie nejen města, ale celého Vietnamu. Poté si chvilku odpočineme, občerstvíme se, projdeme krásným náměstíčkem a zamíříme do muzea války. Krom exponátů z doby Vietnamské války (zbraně, tanky, letadla, helikoptéry, ...) tu je k vidění spousta unikátních a děsivých fotografií, autentických dopisů, popisu historie... Příjemný pocit z toho zrovna dvakrát nemám. Máme štěstí, že jsme absolvovali celou prohlídku, po jejím skončení muzeum zavírá.
Cestou zpátky na zatím nejrušnější křižovatce několik minut udiveně sledujeme šílený provoz a dopravní chaos. Člověk jen žasne, tohle jen tak k vidění není. Jak v tomhle může někdo jezdit na motorce? Dokonce poprvé vidíme i drobnou nehodu, ale Vietnamka po ní zvedla motorku, oklepala se a jela dál.
Pokračujeme kolem parlamentu, cestou potkáváme mraky mladých lidí ve školních krojích a zastavujeme se u kostela. Tady nakupuju od malých dětí několik pohledů, po smlouvání za 1 USD 10 pohledů. To už se stmívá, odpolední putování už za tmy zakončujeme na knižním veletrhu a odtud nabíráme kurz náš hotel. Cestou vidíme na několika místech hrát mladé Vietnamce jeden z národních sportů - badminton, spoustu mladých párů, pár žebráků... Ochutnáváme i jednu z místních osvěžujících specialit, šťávu z cukrové třtiny. Ta se lisuje ve zvláštním stroji a je to opravdu lahodný nápoj. Samozřejmě se nedoporučuje požívat místní nebalenou vodu a led, ovšem bez ledu by to nebylo ono a světe div se, nic nám z něj nebylo :-).
U hotelu už jsme znovu značně vyhládlí, tenhle večer si dávám šťavnaté kuře se zeleninou a samozřejmě rýží. Jako obvykle je na talíři maso se zeleninou, vedle v mističce rýže, v další mističce omáčka, v další sůl smíchaná s limetkou, v další ostré nakrájené papričky... K tomu hůlky a speciální lžíce na rýži. Že bylo jídlo vynikající už nemá cenu psát.
Večer musíme samozřejmě zakončit pokecem a Saigon beerem. V prvním baru se nám moc nelíbí, takže po osvěžujícím prvním pivu vyrážíme do dalšího. Tentokrát s námi vydrží i Zuzka, která si objednává víno. Bohužel servírka asi moc nerozumněla a myslela, že chce celou flašku, tak na chvilku někam utekla a dorazila s otevřenou celou lahví :-) Ona příjemná a hezká servírka nakonec sedí skoro celý večer s námi a dohromady si anglicky povídáme. Vypadá na 18, je jí však 25. Dozvídáme se, že ten nepříjemný chlap, co sedí o kousek dál, je její manžel. Snad nebudou žádné problémy :-). Vypráví nám, že se chce rozvést, že on nepracuje, jen popíjí Heineken, užívá si s ženskými a na ní a malé děcko kašle. Hodněkrát vstane, jde k němu a nejspíš mezi nimi lítají dost ostrá slova, ještě že neumíme Vietnamsky. A občas krom slov i nějaká facka a vztyčený prostředníček. Je nám jí dost líto. Dokonce mu vrací prstýnek a on někam, značně pod vlivem, odjíždí na motorce. Zuzka jí utěšuje a pronáší nádhernou větu, že chlapi jsou všude na světě stejní :-). To mě opravdu pobavilo, snažíme jsme se jí to vyvrátit, že to nejni pravda :-) Podělíme se s ní o víno a myslim, že jsme jí i docela zvedli náladu. Dokonce od nás ani nechce zaplatit poslední rundu piv. Docela by mě zajímalo, jak to mezi nima dopadne. Každopádně i přes tyhle její trable je slušná zábava, dost se zasmějem a dokonce dostávám první Vietnamskou pusu :-).
