17. den, Da Lat, kávová plantáž, výroba hedvábí, Elephantí vodopády, procházka v okolí Da Latu
24.3.2008, pondělí, Da Lat, květinová farma, kávová plantáž, výroba hedvábí, Elephantí vodopády, procházka v okolí Da Latu
V okolí Da Latu je toho v horách k vidění opravdu hodně. Ovšem je třeba si půjčit motorku a nebo najmout motorkáře, protože pěšky všechno absolvovat nelze. Nakonec zvolíme druhou možnost, protože přesně nevíme, kde co je a určitě by nám hledání zabralo více času. Navíc na některá místa bysme se asi sami nedostali...
Posnídám čerstvou křupavou bagetu se sýrem ze stánku kousek od hotelu a vydáváme se směrem do centra. Cestou si nás pomalu začínají všímat motorkáři, kteří tento druh výletu nabízejí. Ovšem cena od 25 do 30 USD se nám zdá dost přemrštěná. Nakonec se nám podaří jedny z nich usmlouvat na 12 USD, což nám připadá fajn.
První zastávka je na květinové farmě. Konstrukci ohromného skleníku tvoří bambus, na kterém jsou přichyceny igelity. Kolem tisíce kytek, které zrovna zalévá mladá a pohledná vesničanka. Jak jinak, než ve slušivém rákosovém kloboučku. Před farmou poprvé vidím růst avokádo, jen tak u silnice...
Následuje pauza a procházka u kávové plantáže. Kafi zrovna moc neholduju, ale vidět kávovník jsem opravdu chtěl. Kdoví, jestli se mi taková příležitost ještě někdy naskytne. Přijde mi jako obyčejný keř, na kterém však jsou bobule opravdu podobné kávě :-). Od barvy zelené, nezralé, přes červenou až po zralou černou. Kolem tisíce stromků, miliony bobulí. To se asi milovníci kávi pomějou :-).
Za plantáží je malá dřevěná budova, kde majitel chová housenky bource morušového. Jejich chov je prvním krokem k výrobě hedvábí. Když housenky zesílí a povyrostou, začnou si budovat vodotěsný zámotek. Právě z něj se pak namotávají nitky potřebné k výrobě hedvábné látky... Zámotky majitel převáží dál a někdo jiný z nich vyrábí hedvábné nitky.
Čerstvou kávu i ochutnáváme a to asi při půlhodinové pauze v místní malinké restauraci. Jaké je naše překvapení, když tu potkáme poprvé i Čechy. Jedná se o Ostravany, chovají se však trošku snobsky, tak si jich radši nevšímáme. Ale potkat tady v Da Latu Čecha, to by mě nikdy nenapadlo... Sice kávu moc nepiju, ale už jen ten rituál, s jakým jí tu podávají... Na hrníčku pro kafe přinesou plechové "udělátko", do kterého se dává mletá káva, zalije se horkou vodou a pomalu prokapává do hrnku. Taková jednoduchá překapávaná káva :-). Já chci sladkým mlékem. Jaké je mé překvapení, když jsem jí ochutnal. Naprosto vynikající, spíš mi připadá jako čokoláda, to jsem fakt nečekal. Určitě si nějakou přivezu i do Prahy, ale určitě jedině tu z Da Latu.
Proces výroby hedvábí vidíme od úplného začátku až po finální produkt. Po vzhlédnutí výroby rýžové pálenky se přesouváme zase o kus dál, do "haly", kde mladé slečinky na strojích z oněch zámotků "vyrábějí" hedvábné vlákno, namotává se tu na špulky. Ty pak o kus dál zase využívá tkadlena na tkacím stroji a výsledkem je již hotové kvalitní hedvábné plátno. Přitom se na nás slečny chychotají, asi chtějí s něčím pomoct :-). Kvalitní plátno, jak se dovídáme, se pak obarvuje a to nejlépe v barvivě získaném z květin. Následuje střich a šití a ukázka hotových výrobky. Oblečení vypadá opravdu nádherně, Zuzce to nedalo a něco si i zkouší. Bohužel, Evropanky mají přecejen jinou postavu, takže jí nic moc nesedlo :-).
Nasedáme na motorky a jedeme dál. To už je kolem poledne, začíná být vedro a to přesto, že jsme v horách. Čeká nás vrchol dne, alespoň pro mě. Elephantí vodopády jsou úchvatné. Nejprve je sledujeme zhora, voda se rychle propadá asi do patnáctimetrové hloubky. Poté začínáme opatrně slézat dolů. K dispozici je jakási cestička, nebo spíše její náznak. Nepřipadá mi zrovna dvakrát bezpečná, navíc když všude je vlhko nebo spíš mokro z padající vody a tvoří ji malé nebo velké, kluzké kameny. Ale pomalu se dostávám až pod vodopád. Je to nádherná podívaná, zhora padají oprovské proudy vody, za velkého, ale příjemného hluku dopadají těsně přede mnou, ve vedru mě chladí všudypřítomné odražené miniaturní kapičky vody. Na několik minut si sedám na kámen, je to nádherný relax a podívaná...
Zůstal bych tu sedět snad i pár hodin, ale čas je neúprosný a musíme stihnout i další věci. Opratrně se vyškrábu zpátky nahoru, obejdeme pár chrámů, okouknem velkého betonového Budhu a vyrážíme na motorkách zpátky do Da Latu. Ve Vietnamu v tuhle dobu prší opravdu zřídka, ale říká se, že když už ano, tak pak to stojí za to. Cestou zpátky máme i my to štěstí. Jsem rád, že jsem tohle zažil. Pomaličku se cestou začíná zatahovat, jedna kapka, dvě... Řidič okamžitě zastavuje motorku a ať si honem oblékneme pláštěnku. Ovšem rychlost, s jakou začaly padat proudy vody, je taková, že si ani pláštěnku nestihnu obléct. Ale přecejen nakonec k něčemu byla, alespoň triko nemám mokré skrz naskrz.. Boty, nohy, ale i kraťasy jsou ale úplně turch. Navíc se zničeho nic ochladilo tak o deset stupňů, takže v tomhle počasí mi v promočených kraťasech na motorce nebylo zrovna nejlíp, zvlášť když voda při jízdě ostře šlehala do obličeje. Ale byl to další ze zážitků :-).
V Da Latu si pak ještě prohlédneme Crazy House, který mě teda vůbec nenadchnul a ze všeho nejvíc se začínám těšit na horkou sprchu. Poděkovali jsme a rozloučili jsme se s průvodci/řidiči a hurá do horké vody. Sprcha mě opravdu krásně prohřála. Věci si dávám usušit a chvíli si odpočinu.
Pozdě odpoledne, ještě za světla, pěšky vyrážíme přes náměstí, kolem kostela, pak podél luxusních vilek a rezidencí ven z Da Latu. Během několika kilometrů mineme pár stavení a navštívíme tři Budhistické chrámy. Je však již pozdě, takže jsou zavřené. I tak je to ale příjemný pohled, nikde nic, jen pár baráčků, les a z něj vykukuje chrám. Kolem cesty na nás semtam halekají místní, zejména děti, jedni malí sourozenci za náma vyběhnou, smějou se, pokřikují a chtějí se s námi fotit :-). Zpátky do Da Latu se vracíme už dávno za tmy, projdem kolem velkého jezera a zakotvíme v naší oblíbené restauraci, kde jsme byli včera. Dneska si dávám jenom pár kol a ještě nás čeká nakupování. Sehnali jsme onu výbornou Da Latskou kávu a kupujem si pár dobrot jako svačinu na zítřejší delší cestu. Cestou po schodech nás zaujme pohled na jinou místní svačinku. Na grilu spousta lidí připravuje kuřecí pařáty, to musí být opravdu mňamka! Tohle bych neochutnal opravdu asi nikdy :-). Z ničeho nic ale všichni během pár sekund vše sklidí a dělají jakože nic... Že by to bylo nelegální a kolem prošla policie?
Den zakončilo pár stránek detektivky, to už v posteli na pokoji. Ale moc jsem toho nepřečtu, jsem po dnešku opravdu unavený. Snad se mi nebude zdát o grilovaných slepičích pařátech :-).
