26. den, Hanoj
2.4.2008, Hanoj
Před šestou hodinou ranní vystupujeme z vlaku a ocitáme se na nádraží, po pár dnech zpátky v Hanoji. Překvapivě i v tuto brzkou dobu je všude živo a mraky lidí. Po chvíli smlouvání si bereme taxi a za několik minut už jsme v našem hotelu. Pár hodin dospáváme, co jsme za poslední dny nestihli. Alešovi není dobře, nastydl nejspíš v Sa Pě. Na procházku Hanojí se tedy vydávám sám.
Zataženo je celý den i tady, je tu však tepleji než v horách. Dávám si k obědu šťavnaté sladkokyselé kuře a s mapkou v ruce se sám vydávám směrem do centra. Procházím úzkými uličkami, kde lze opět sehnat téměř cokoliv. Zaujmou mě zejména věnce, které místní dávají na hroby, jsou úplně jiné než u nás. Kličkuju mezi spousty lidí a po hlavní silnici se dostávám k památníku V. I. Lenina. Uprostřed kolemjdoucí sleduje jeho socha v nadživotní velikosti. Při pozorování této sochy (doufám, že už jich po světě existuje málo) mě vyruší prodavačka, nabízí mi banány, ananas a jiné ovoce, vše nosí, jak jinak, ve dvou košíkách zavěšených na tyči přes rameno. Jako bonus mám možnost si vyzkoušet, jak se s košíky přes rameno chodí a nechat si udělat fotku, s díky však odmítám a pokračuju směrem k muzeu. Ho-Chi-Minovo muzeum a mauzoleum zároveň je však bohužel zavřeno. Celý komplex tak jen projdu křížem krážem, pořídím pár fotek a jinou cestou se vracím zpátky do hotelu.
Po chvilce odpočinku se Aleš přecejen chce podívat ven, cestu směrujeme k dalšímu zdejšímu velkému jezeru. Hned u něj je venkovní restaurace, ochutnáme tedy pár Saigon beerů a celkem brzo na hotelu usínám. Ráno nás čeká brzký budíček...
